Letošní Birken jsme pojali jako týdenní předzávodní soustředění, které sice není z hlediska vlastního závodu ideální, ale díky dřívějšímu odjezdu z Čech 8.3., než jet o týden později, jsme ještě mohli do doby odjezdu držet určitý kontakt se sněhem i v Čechách. Týdenní soustředění v Norsku v oblasti Sjusjoenu bylo opět velkolepé,
perfektní sněhové podmínky s pěkným zázemím příjemné chatky, jedné z tisícovky v dané oblasti.
Na místo pobytu jsme dorazili ve dvou dodávkách, celkem 13 lidí a za 1. tým Zdenda, Milan, Petr, Honza, Vojtik a já a za druhý A. tým Čenda s Péťou a kluky Fílou a Kubou a Marťa s Kubou a čekatel Pavel. V prvních dnech jsme úspěšně najížděli kilometry a čas trávili výlety s intenzivnějšími tréninky, někteří postupně před závodem mírnili čas na lyžích, Zdenda, ale i Milan a další pro tentokrát svou regeneraci vyměnili za množství ujetých kilometrů.
Výlety v lokalitě Sjusjoenu jsou zde parádní, skoro 300 kilometrů denně upravených tratí. Letošní pobyt byl trochu ovlivněn více mlhavějším počasím, ale které nic neubralo na radosti z lyžování.
Vlastní závod se jel v sobotu 14.3. Celý týden jsme jezdili ve vytvrdlých stopách, po pěkné manšestru, v pátek se přehnali sněhové přeháňky na vršcích a dole dešťové, tato kombinace vytvořila na odraz takovou podmínku, že i zkušení organizátoři vyhlásili, že se nedá na závod namazat, tak aby stoupací vosk fungoval po celé délce trati… A měli pravdu. Jelikož jsme se snažili testovat lyže již předem, tak jsme s tím, že odraz nebude fungovat po celé délce trati, počítali. Šlo jen o to, jak se dané podmínce přizpůsobíme. Mně vyšla nejlépe ta kombinace, namazat ostřejší mázu na vršek a k němu dosoupažit, skladbu pevných vosků, které jsem naplánoval, jsme nakonec mazali jen s Milanem, byla o fous měkčí než nejpřísnější tip č. 1 od Swixu, ale za mne na hřebenech fungovala velmi dobře, tip od Swixu mazat jen V50, ke kterému se uchýlila většina týmu, úplně na odraz nevyšel a pro některé byl moc hladký. Další varianty spočívající v kombinaci měkčích vosků a některé dokonce z překrývaného klistru v sobě nesly úskalí z namrzání, což bylo vidět v hojném počtu na trati. V Čechách jsme si neuměli, až na Zdendu představit, že pojedeme Birken soupaž. Nakonec jsme skoro všichni jeli více než 90% trati soupaž na namazaných lyžích, s výjimkou Zdendy, ten jel soupaž na přiznaných lyžích bez vosku. Dole byly podmínky měkčí a s každou další vlnou se výrazně zhoršovaly. Hole se bořily, sníh kašovatěl. Na vrších byla umydlená vykloktaná stopa středem apo krajích prašan. Podmínky ve sjezdech, které jsou zde rychlejší než třeba na Jizerce nebyly optimální a o pády kolem nebyla nouze. Se zátěží 3,5 kg jsme se všichni popasovali dobře a všichni jsme dojeli do cíle. Zdenda podal perfektní výkon od startu až do cíle. Čenda podal i s velkou pomocí lyží rovněž velmi pěkný výkon, Kuba s Milanem zajeli své sezónní standardy, já se v křečích od občerstvovačky za Midtfjelletem potácel přes 15 km až cíle v tempu, které nebylo plně závodní, Honza s Petrem si vyzkoušeli jet velkou část tratě soupaží, Honza se po vrších odrážel a Petr si v cíli pochvaloval, že příště již mazat nebude, že se této disciplíně bude věnovat na plno, a proto ani na vrších stříďák nezařazoval.
No a naše časy: Zdenda 2:58:42 , Čenda 3:25:44, Kuba 3:29:43, Lukáš 3:31:25, Milan 3:32:43, Honza 3:56:59, Petr 4:07:17.
