Letošního 100. ročníku Vasova běhu jsme se zúčastnili v rekordním počtu členů naší skupiny. Závod se koná na památku osvobození Švédska od Dánů, paradoxně Dánů se samotného závodu účastní kolem 900. Švédský šlechtic Gustav Eriksson Vasa, prchal před Dány a pokusil se zburcovat představitele provincie Dalarna kolem Mory, aby povstali proti Dánům,  neuspěl a vydal se dál na západ, směrem do Norska.

V Dalarně se nakonec rozhodli, že se musí bránit a rozhodli se  šlechtice podpořit a vyslali za ním dva lyžaře, aby ho dostihli a přivezli zpět. Těm se  ho po devadesátikilometrovém běhu na lyžích z Mory do Salenu podařilo dohnat a přemluvit, aby se s nimi vrátil zpět do Mory.  Vasův  běh či švédsky Vasaloppet se poprvé jel v roce 1922 v rámci oslavy 400. výročí osvobození. Zrušen byl Vasův běh za svou historii pouze třikrát v letech 1932, 1934 a 1990, z toho v roce 1934 pro nezájem.

Letos jsme tak absolvovali 100. ročník a navázali jsme tak na naši účast v roce 2022, kdy bylo  jubileum 100 let od založení Vasova běhu. Pokud se na kratičkou chvíli zastavíme nad hrou s čísly, tak jsem absolvoval závod  s číslem 2202 a nelze vyloučit, že se se 100. ročníkem nebo výročím  ještě setkáme. Celou zimní sezonu panovala ve Skandinávii  nádherná zima, napadlo hodně sněhu a celou dobu mrzlo, tyto podmínky se změnily pár dní před závodem, kdy se oteplilo a začalo pršet. Trať změkla a mokrý sníh zpomalil skluz. První přímou konfrontaci s těmito podmínkami zažili Péťa a Markéta a Čenda, kteří v pátek 1.3.2024 absolvovali noční Nattvasan na 45 kilometrů, který odstartoval ve 20:00 hod. z Oxbergu s cílem v Moře. Čenda s Péťou dojeli v závodě dvojic sedmí a Markéta ve svém prvním závodě dojela v ženách  na vynikajícím druhém místě. První informace o stavu trati dávaly tušit, že nedělní hlavní závod na 90 kilometrů bude pomalý a bude to těžká dřina až do cíle. Samostatnou kapitolou bylo testování lyží na přítomnost fluorů  při registraci v rámci předem vyhlášeného honu na čarodějnice, tedy toho, na čí lyži  bude zjištěna přítomnost fuloru větší než jedna, nevíme však stále, zda se jedná o jednotky čehosi či procenta, víme jen, že pokud zařízení ukázalo více než jedna, tak by lyže do závodu  neprošly. Někteří z nás ze zoufalství co projde a co nikoli, neboť jsme do  vyjasnění situace odmítli přistoupit na hru si koupit nám neznámo fungující vosky za tisíce korun, jsme  navštívili testovací zařízení dokonce třikrát a zkoušeli, co lze ze stávajících vosků mazat. Nakonec se v závodě ukázalo, že rozhodující byla struktura lyže než  vlastní máza, neboť i namazané lyže na odraz byly někdy konkurenceschopné a jely dokonce i lépe než hladké lyže.  Na vlastní závod jsme vyjeli ze Salenu, kde byla hlavní část výpravy ubytovaná v 5:30 hod a podařilo se nám dorazit na parkoviště v blízkosti cíle, pomohlo nám i  svezení FIS komisaře na start.  Vlny otvíraly již kolem 6 hodiny ranní a my jsme šli do koridoru si umístit lyže již po půl sedmé. Cestou jsem měl osobně možnost prověřit vlastní organizaci testování pro neelitní závodníky a narazil jsem před prázdnou vlnou na pořadatelku v modré vestě, která mne vyzvala, abych  s ní šel na test fluorů na skluznici lyží, nadšením jsem neskákal, ale paní byla nekompromisní a  tak jsem šel s ní. Problém se ukázal však  záhy jiný, poté co jsem ztratil možnost stát ve vlně vpředu a poté co  jsem před stanem na měření  vytáhl z vaku obě lyže, jsem byl upozorněn, že nemám nálepky na lyžích. Snažil jsem se jim vysvětlit, že si je nikdy nelepím, po přivolání služebně vyššího organizátora  mi  bylo opětovně sděleno, že musím mít lyže opatřeny nálepkami organizátora. Přes můj návrh nechtěli moje lyže  otestovat a  já dle reakcí nevěděl, zda mne zastřelí rovnou nebo až po chvíli. Nakonec situaci řeším úhybným návrhem, že si dojdu do auta pro přelepky, což mi umožnili a já tak s ulehčením učinil. Jelikož jsem již nikomu nesliboval, že se vrátím, tak jsem pak pokračoval dále do vlny.  Ve vlně pokračovaly drobné komplikace, nešel nám  čip a museli jsme na novu registraci a pak již bylo možné se konečně soustředit na start. Takto strávený čas na druhou stranu neposkytnul moc prostoru pro další nervozitu a doba startu se rychle přiblížila, většina z nás po pištění švédských  žen na uvítanou ani startovní výstřel neslyší a začíná maso 16.000 lidí ve snaze se dostat rychle a pokud možno bez újmy na vrchol sjezdovky, nejvyšší bod trati závodu a vrchařskou prémii, která je na 3. kilometru. Za sebe nabuzen předstartovními potížemi, ačkoli jsem stál na konci první vlny, podařilo se mi na prémii dojet 462. a až kousek před prémií mně dojíždí Zdenda, pak se již postupně propadám a říkám si, co ti švéďáci a další mají za lyže, že se kolem mne valí vpřed a ujíždí mi, i když jim sedím v háku ve sjezdu. Pocity trudomyslnosti se však  rychle s ranními větry odvanou a pomalu, ale jistě se vydám směr Mora, kam i znaven dojíždím.

Při srovnání výsledků jsme všichni co jsme odstartovali, projeli pod památným nápisem  v cíli " Ve stopách  otců za budoucí vítězství", fantastický výkon podal Zdenda, který dojel 260. v čase 4:54:07, dále ho následoval  LUK 686. v čase 5:25:50, Kuba 875. za 5:37:18, Milan  1036. za 5:45:52, Čenda 1339. za 6:02:18, 2326. Pavel za 6:49:53,  2450. Honza za 6:54:39,  2639. Lukáš Rucker 7:02:54, 2706. Aleš za 7:05:57, 2769. Petr za 7:08:20. Podmínky byly opravdu těžké a stály nás všechny dost sil. Porovnáním s jinými ročníky, nebyl  100. ročník s výjimkou medaile jiný, lepší. Mimochodem zlatá  medaile se uděluje při odstupu do 50% času vítěze a se zpomalující tratí to byl letos velký problém, vítěz zajel trať za 3:52:43 a medaile se udělila do času 05:49:05( v mužské kategorii). Letošní ročník v podobě testování fluorů přinesl jen pro závodníky chaos, který nebyl ničím ospravedltelný. Výrobci dále vosky s fluorem vyrábějí a prodávají a jen se nesmějí používat, tedy klasický Kocourkov. Nové vosky zároveň nejsou plně otestovány, jaké negativní účinky na zdraví či přírodu mají. Paradoxem je, že ačkoli nemalá část lyžařů použila stále fluorové vosky, což bylo možné ověřit při náhodných  testech, ačkoli  otestovali náhodné množství nepřevyšující  1 % neelitních závodníků, řada testovaných  neprošla, pak podél trati údajně žádný fluor zjištěn nebyl. Těm co  neprošli,  lyže zabavili a vydali až v cíli a dotčení závodníci museli jet na náhradních  lyžích od organizátorů. Dále v době před Covidismem bylo zvykem velké posezení a pozdní oběd pro  všechny závodníky, k mání  bylo neomezeně jídla a pití včetně piva, což organizátoři zkrouhli na tortilu do ruky po závodě. V severských  zemích  tak pokračuje trend, že po závodě moc občerstvení již nedostanete. Rovněž tak nabídka prodeje lyžařského  vybavení při registraci je skrovná a ceny již spíše vyšší než v jiných  obchodech. Přes všechna negativa je Vasův běh velkou výzvou a největším lyžařským závodem planety a má stále pěknou atmosféru. Děkuji všem za účast a zvlášť Martě, Markétě a Pétě za převoz aut a klukům Vojtíkovi, Fílovi a Kubovi, že na ně dohlédli.