Letošního význačného ročníku 100 let od založení ( celkově se jelo 98 ročníků) jsme se zúčastnili v početném zastoupení. Organizace závodu a tratě byly perfektní, na startu v Salenu -15 C a v cíli v Moře +1 C, Na vrcholcích okolo Smaganu po Everstberg byla teplota kolem -4 C a byl zde rozdrcený led, který připomínal prašan, panovaly klasické severské podmínky, když delší dobu nechumelí.

Před závodem jsme testovali stoupací mázu a ideální by se jevil klistr zlatý rex a nebo studené Nero přemazávané modrým extra, nicméně i tato máza nám nepřidala nakonec tak skluzná, že jsme téměř všichni zvolili jízdu na hladkých  soupaž. Sníh byl rychlý a tak to jízdě soupaž přálo. Letošní rok byl rychlý, sice se nedosáhlo nejrychlejšího času, ale podmínka na to byla. Na start jezdí špalíry závodníků, ostatně startuje 15.800 závodníků, připočteme-li doprovod a diváky, je to již slušná masa lidí, která  většinou osobními vozidly se snaží  vměstnat na start. My jsme bydleli asi 10 km od stratu v lyžařském středisku Salen a tak se nám na start, respektive druhou stranu řeky podařilo dojet bez jízdy v koloně. Vstávali jsme kolem 4:15 a v pět ráno se nám podařilo vyjet a zaparkovat asi kilometr od startovní čáry. Ráno jsme hned šli  vystát jako všichni frontu do vlny. Většinou jsme jeli z první vlny, ale i tak již zde byla fronta tak na půl hodiny, první nadšenec zde stál již od 2:15 hod, ale o smyslnosti  tohoto počinu čekání v -15 C jsme opravdu pochybovali.  Pro dání lyží do  vlny, na startu je zhruba 60 stop vedle sebe, se v 500 až 1000 lidí  ve vlně, se dá docela slušně najít vhodné místo. Pak jsme čekali v autě asi až do půl osmé, kdy jsme šli na start. Pozici na startu jsme zvolili od středu více vpravo, hned po startu celý střed asi 100 lidí  lehl a tak se nám podařilo bez potíží dojet až pod počáteční sjezdovku, kde jsme  nijak zvlášť neuvízli a mohli bez čekání vyjet až na první horskou prémii. Jakmile ji dosáhnete, otevřou se před vámi nádherné severské pláně, my je měli ozářené ranním sluncem a již  vyhlížíte ceduli značící 87 km do cíle. Nicméně poměrně slušně to zpočátku odjíždělo a tak byl pro většinu z nás závod nádherným zážitkem. Nezapomínali jsme na každé občerstvovačce pravidelně doplňovat  gely nebo tablety, ty  většinou těsně  před ní a na ní si dát jeden až  dva nápoje jonťáku nebo čaje. Mně se na trati osvědčili kokosové čokoládové tyčinky, které jsem si pomalu žvýkal ve sjezdech, když jsem měl pocit, že gelů nebo tablet jsem přelepen a přeslazen. Lyže byly skluzné až do cíle a nikdo jsme neměli problém s tím, že by nám v závěru přestaly jet. V posledních  kilometrech  jsme již mohli stupňovat  tempo  a  těšit se do cíle. Zde jsou naše  výsledky: Zdenda Melša 4:17, 309. místo, Lukáš Havel 4:39, 665. místo, Čenda Jirák 4:59, 1099. místo a Petr Pradáč  5:54, 2584. místo.